Krásné Vánoce a šťastný nový rok

Vážení zaměstnanci, rodiče, milí žáci,

 

dovolte mi, abych se s vámi krátce před vánočními svátky podělil o vlastní dojmy a poznatky z pomalu končícího roku. Chtěl bych touto cestou uzavřít a částečně rovněž zhodnotit výjimečné vypětí a společnou náročnou práci, které rok 2020 provázely. 

Nenalezneme v historii našeho školství případ, kdy by vzdělávání bylo po tak dlouhou dobu zásadním způsobem omezeno a vystaveno okolnostem, které se nedaly předvídat. Především bychom však jen obtížně hledali případy, kdy k dosažení žádoucího cíle byly zapotřebí úplně nové, dosud jen zřídka používané přístupy učitelů, velká angažovanost rodičů a samostatnost a zodpovědnost žáků. 

Všichni víme, že se vyskytly problémy a nesnáze. Ovšem s plným přesvědčením mohu prohlásit, že pozitiva převažují. Nakonec i z dílčích neúspěchů se člověk může poučit. Daleko víc v roce 2020 platilo: kdo nic nedělá, neudělá chybu.

Přiznejme si, že začátek března zastihl nepřipravené úplně všechny aktéry. O to víc bych chtěl poděkovat učitelům za to, kolik času a sil investovali do komunikace s žáky a rodiči, zabezpečení distanční výuky, hledání nových metod práce, do osobního rozvoje.

Naše škola si jako hlavní nástroj pro správu vzdělávacího obsahu a realizaci on-line výuky zvolila MS Teams, který vhodně navazuje na další aplikace a služby. Nesporným kladem tohoto systému se nám jevila provázanost třeba s úložištěm souborů a s kalendářem a podpora dalších platforem. Základním zaškolením prochází všichni žáci nejpozději od páté třídy, pro podzimní distanční výuku jsme systém zpřístupnili všem žákům bez ohledu na ročník. Je samozřejmě lichá představa, že učitelé pouze přehodili výhybku a za vzděláváním žáků prostě vyrazili po vedlejší koleji. Bez zpomalení nebo dokonce přechodného zastavení. Tak to jednoduše není. A když už jsem si půjčil "železničářský" příměr: Museli jsme část zavazadel (rozumějte učivo), které běžně žákům bez výraznějšího zpoždění dopravíme, nechat na nástupišti. Efektivitu distančního vzdělávání je třeba měřit zcela odlišným měřítkem, jde zkrátka o odlišnou disciplínu. Anebo jinak: zkuste si představit, kolikrát se ke slovu dostane žák ve třídě a kolikrát v rámci videokonference.

Vypořádat jsme se museli s lecčíms. Myslím, že vznikne nejedna diplomová práce, která bude reflektovat období od března 2020. Rád si přečtu práci, která se bude zabývat například otázkou motivování žáků na dálku. Prvotní radost z nečekaných prázdnin a z toho, že se mohou vzdělávat s pomocí tolik oblíbených počítačů, totiž u řady žáků vystřídala nálada zastoupená větou "ve škole je to stejně lepší". Čelit těmto pocitům museli více než kdy jindy také rodiče (k nim se ještě obrátím později) a učitelé.

Chtěl bych učitelům poděkovat za to, že se se ctí vypořádali s nástrahami vzniklé situace. Přinejmenším z některých z vás se stali operátoři poskytující zpětnou vazbu takřka 24 hodin denně. Podporovali jste svoje žáky nejen jako celek, ale individuálně, neboť rozdíly v možnostech žáků, jak se ukázalo, jsou obrovské. Hledali jste nové způsoby, jak podat žákům učivo zábavněji, méně otřelým způsobem. Poradit jste si museli v případech žáků pasivních, stejně jako s jedinci, kteří začali ze dne na den podávat výsledky na hranici až zarážející dokonalosti. :-)

Rodiče. Co máte dělat, o tom jste si vyslechli v posledních měsících nejednu radu. Radila ministerstva, odborníci na pedagogiku, kritických rádců byly plné sociální sítě. I my jsme se snažili poskytovat potřebný informační servis, pomáhat, dávat doporučení. Už si nejsem jist, jestli se ke všem rodičům od těch samých rádců donesla také slova díků. Protože je skutečně za co děkovat. Osobně si uvědomuji, že mnozí rodiče prošli nejnáročnějším obdobím za celou dobu školní docházky svého dítěte. Trochu mě mrzely nářky části rodičovské veřejnosti, kterým na můj vkus věnovala média až přílišnou pozornost. Nikdo přeci nemohl v takto nestandardní situaci očekávat, že se nevyskytnou potíže. Jistě, dá se souhlasit s tím, že i mezi učiteli existují rozdíly v úrovni používání moderních technologií a v důsledku tak mohlo občas dojít k nadměrnému přenesení pedagogických úkolů na rodiče a tím k suplování funkce školy. Ale už menší pozornost se věnuje tomu, že stejně dochází k přenášení výhradně rodičovských kompetencí na učitele, kteří tak suplují jejich povinnosti. Navíc dlouhodobě a bez toho, aniž by se problematice věnovala systémově větší pozornost. Naštěstí se bavíme o vzácných případech. S většinou rodičů jsme v době první vlny distanční výuky započali fungující spolupráci a na ni navázali a dále ji rozvíjeli při podzimní distanční výuce. Vážíme si, milí rodiče, že jste svým dětem pomáhali, že jste pomáhali také nám, učitelům, a měli pochopení, když se něco nedařilo úplně podle představ. Viděli jsme vaše konkrétní kroky, které je třeba ocenit: v rodinném rozpočtu jste našli prostředky na pořízení techniky, zrychlili jste internet, po práci jste se zajímali o školní povinnosti, řešili jste volný čas dětí, zajišťovali stravování. Nebylo, není a jak to tak vypadá, asi to ještě nebude jednoduché.

V závěru svého netradičně dlouhého a možná i obsahem neobvyklého novoročního přání bych se rád obrátil k žákům. Vyzkoušeli jste si, jak obtížné je učit se na dálku. Dostali jste velkou důvěru od svých rodičů a od učitelů. Řešili jste problémy. Nešlo jen o to, nařídit si dobře budík, abyste nezaspali. Čelili jste komplikacím technického charakteru a často jste si museli poradit sami v situaci, ve které byste normálně měli po svém boku učitele. Ale tentokrát vedle vás nikdo nebyl. Taky jste zjistili, že se vyplatí pracovat soustavně a vytrvale, neodkládat věci na jindy. A objevili jste tajemství omluvy. Vše je cenná zkušenost, kterou můžete v dalším životě využít.

Blíží se Vánoce. Ať jsou požehnané pro všechny. Více než v jiných letech přeji všem svým kolegům, rodičům, žákům, dalším našim partnerům vánoční svátky klidné a pokud to půjde, strávené v kruhu blízkých lidí. V novém roce především pevné zdraví. Ať se vám daří nacházet s lidmi ve vašem okolí společnou řeč.

Autor: Karel Folber