Pěkné prázdniny všem

Ze dne na den se nám všem naprosto změnil režim. Bylo třeba, aby škola co nejpružněji zareagovala na vzniklou situaci. Snad nemusím zdůrazňovat, že počátečních otázek bylo víc než dost a na některé jsme odpověď nenalezli dosud. Přesto jsem přesvědčen, že naši pedagogové se nové úlohy chopili se ctí a náleží jim velké poděkování. Je však na místě zmínit, že podobně se ctí se s neobvyklou pedagogickou rolí vypořádala také většina rodičů. Pro ně byla situace komplikovanější o to, že se v takové situaci dosud neocitli. Ale popořadě…

Už 11. března si učitelé položili několik zásadních otázek, na jejichž zodpovězení nebylo třeba se do té doby zvlášť připravovat. Jak můžeme zabezpečit distanční výuku? Jakou máme jako škola roli? Jak se zachovat v případě, že někteří žáci odmítnou spolupráci? Jaké metody práce mají za těchto podmínek smysl? Jak hodnotit domácí práci? Hledali jsme odpovědi a postupně rozjížděli on-line výuku. Po pár dnech muselo být všem jasné, že o koronavirové prázdniny v žádném případě nepůjde.

Primárním úkolem bylo nastavit vhodný komunikační kanál. Bylo třeba bezodkladně informovat všechny aktéry o tom, co se bude dít. Brzy se ukázalo, že si nevystačíme jen s elektronickým systémem Bakaláři a školními e-maily. Vzali jsme na milost telefony, vždyť pro část žáků byl právě smartphone jedinou spojnicí s on-line světem. Někomu pro přímou komunikaci vyhovovalo více třeba klasické telefonování, dalším Skype nebo WhatsApp, jiný používal vlastní YouTube kanál. Bylo a je velmi důležité, aby rodiče a žáci dostávali co nejrychleji odpovědi na svoje otázky. Právě rychlost reakcí na množství dotazů představovala jednu z koronavirových výzev.

Bakaláře sice běžně využíváme, ale začali jsme hledat víc než jen úložiště a nástěnku vzkazů. Nakonec padla volba na platformu Microsoft Teams, která je integrována v systému Office 365. V této souvislosti se ukázalo jako prozíravé, že jsme v minulosti výuku informatiky koncipovali na bázi tohoto systému a všichni naši žáci od 5. ročníku disponují vlastním účtem. Tak jednoduché to samozřejmě nebylo. Třeba s videokonferencemi měli do března minimální zkušenosti jak žáci, tak učitelé. A tak se záhy ukázalo, že bez sdílení nebudeme úspěšní. Mimochodem -  nakonec se k páťákům přidali i některé další třídy, jiní učitelé zase sáhli po alternativní cestě. Každopádně Teams mají řadu předností a pravděpodobně je budeme využívat i v budoucnu. Přehledné vyhledávání a úprava souborů, správa odevzdaných prací, skupinové chaty i individuální konverzace, videokonference. Několik příkladů, co „Týmsy“, jak je brzy žáci přejmenovali, umí.

Zpátky ke sdílení. Co se daří nebo nedaří, to si běžně řeknou učitelé během přestávky. Vlastně učitelské přestávky o ničem jiném nejsou: malá svačina, káva, diskuze o tom, co se osvědčilo a někdy bušení hlavou o zeď, protože Vomáčka ze VI. B zase napsal, že „v ZOO vyděl dva tygři“. V době koronaviru je to celé složitější. Zachovali jsme klasické porady, ale postupně jsme zavedli pravidelná on-line setkání, bavili jsme se o funkčnostech používaného systému, diskutovali o aktuálních problémech, protože situace se měnila doslova den ze dne. Dávali jsme si zajímavé tipy, takže portfolio výukových metod a materiálů začalo na jedné straně utěšeně narůstat, na druhé straně jsme museli začít více hlídat rozumné množství úkolů. Snad jsme to „nepřepískli“. Od žáků víme, že povinnosti se zvládat daly, ale bylo třeba mít na paměti pravidelnost. Kdo si udělal delší volno, obtížně se mu naskakovalo do rozjetého vlaku.

Hodnocení. Už dlouho se nevedly tak živé diskuze, jako v případě problematiky hodnocení. Jistě, od začátku zaznívaly z ministerstva rady k organizaci vzdělávání, školy byly vyzývány k distanční výuce, s níž měly do té doby minimální zkušenosti. Pan ministr pak hovořil o vypnutí školního řádu, často se zmiňovalo formativní hodnocení a nakonec světlo světa spatřila vyhláška k hodnocení druhého pololetí. Nakonec jsme se rozhodli jít pěšinou dříve vyšlapanou, tedy pro celkové hodnocení použít známky, ačkoliv jsme diskutovali i o přechodu na slovní hodnocení. Mohlo se zdát, že měly školy dostatek času na případnou takovou změnu, ale na experimentování nebyl prostor a k zavedení dobrého slovního hodnocení do praxe je zapotřebí dlouhodobější příprava, širší rozprava se všemi aktéry ve vzdělávání, další vzdělávání a inspirace úspěšnými příklady. Utvrdili jsme se však v tom, že s koncem karantény diskuze o podobě hodnocení nemůže skončit, naopak. Koneckonců beseda s dr. Mertinem naplánovaná na srpen již dávno před uzavřením škol se ponese právě v tomto duchu a pouze potvrzuje, že oblast vnímáme jako klíčovou.

Ještě krátká zmínka k hodnocení, resp. k poskytování zpětné vazby. Sdělit žákovi ve třídě, co se mu daří, kde má rezervy a v jaké fázi učebního procesu se nachází, je relativně jednoduché a rozhodně časově méně náročné. Ostatně i hledisko času by stálo za komentář, protože bylo skloňováno nadmíru často. Učitelé postupně, jak se úkoly vrstvily, měli pocit, že se času nedostává, žáky stálo všechno větší úsilí a tím pádem nestíhali, o rodičích není třeba se rozepisovat, vždyť někteří si ke svému povolání přivzali ještě roli kuchařů a hlavně učitelů. Ale zpátky k předchozí myšlence: měli jsme na zřeteli, že žák musí za svoji snahu dostat smysluplnou zpětnou vazbu, na kterou má navíc možnost reagovat. Ověřili jsme si, že je to správná cesta, přestože na ní učitel stráví mnohem víc času. Je totiž jasné, že jednodušší je napsat „dnes se ti to nepovedlo“, ale větší efekt na žákovo učení bude mít sdělení „ve druhém příkladu máš chybu, protože jsi nedodržel pravidlo rozvedené v učebnici na straně 35 v učebnici, příklad se pokus opravit a pošli mi ho znovu“.

Pandemie koronaviru je strašná, ale přinesla i pozitiva. Zdokonalili jsme se v používání moderních technologií. To by samo o sobě stačilo, pokud bude následovat hlubší reflexe nejen u každého z nás a na jednotlivých školách, ale i na vyšších místech, pak jedině dobře. A taky jsme si řekli, že po otevření škol si budou lidé učitelů ještě více vážit. Snad.

Když už to vypadalo, že se situace uklidnila a všichni jsme si na domácí vzdělávání zvykli, začali se vracet do lavic první žáci. Nejprve deváťáci. Těm patří velký dík za to, jak jsme společně všechno zvládli. Bez frajerského porušování bezpečnostních pravidel, v klidu a v přátelské atmosféře. Učitelé se s nimi zaměřili hlavně na český jazyk a matematiku a připravovali je na přijímací zkoušky. Lví podíl na hladkém průběhu měly hlavně tři moje kolegyně, které se zasloužily o to, že přijímačky dopadly podle představ. Podobně úspěšně se pak s výukou v době koronaviru vypořádaly také paní učitelky na 1. stupni, řádně proběhly také konzultace na 2. stupni. Zásluhu na tom, že jsme mohli školu znovu otevřít, nesou samosebou i správní zaměstnanci. Nikdy v minulosti nebyl nákup desinfekčních prostředků tak komplikovaný a úklid tak detailní. A věřme, že již nikdy nebudeme muset chodit po škole v rouškách nebo školu dokonce zavírat, protože pro celou republiku je třeba, aby školy mohly fungovat a učitelé mohli učit.

Děkuji srdečně všem zaměstnancům za poctivou práci ve školním roce 2019/2020. Zvláště pak děkuji za to, jak jsme zvládli obtížné období od 11. března. Chtěl bych ještě jednou vyzdvihnout rodiče za to, jak podporovali svoje děti. Víme, že jste to neměli vůbec jednoduché a věřte, že my také ne. Naše společné úsilí se nemůže ztratit. Děkuji také žákům, zvláště pak těm, které neodradil první neúspěch. Ti, co si v průběhu karantény uvědomili svoje cíle, vyhráli. Všem přeji krásné léto a těším se na spolupráci ve školním roce 2020/2021.  

Autor: Karel Folber