Animace na Jedničce 20. - muzeum NaFilm
03.06.2019
Výlet do historie filmu
Fascinující výpravu do světa filmu - hlavně jeho historie - jsme podnikli během 20. setkání animačních dílen. Pondělní ráno 27. května se všichni účastníci sešli na vlakovém nádraží. Vlakem jezdíme moc rádi, protože cesta pěkně ubíhá, za okénky se střídají města s probouzející se jarní krajinou a můžeme si popovídat.
Cesta vlakem je vlastně také tak trochu film. A není to vůbec nová myšlenka, protože právě první filmy, které se promítaly spíše jako atrakce třeba na poutích, vyvolávaly v divácích dojem, že sedí právě ve vlaku nebo se na ně vlak řítí. To vše ještě podpořeno dalšími efekty - kouřem, ruchy, dramatickým slovním doprovodem - zkrátka takové dnešní 4D kino, jenže před téměř 100 lety. Ostatně, co prožíval technikou ještě nezhýčkaný divák v kině kolem roku 1920, jsme si mohli též prožít prostřednictvím virtální reality. Stačilo jen nasadit brýle, sluchátka a nechat se unášet do minulosti.
A co jsme se ještě dozvěděli a co mohli vyzkoušet? Důležité jméno - Jan Evangelista Purkyně - právě tenhle český vědec stál u zrodu myšlenky, že by se obrázky mohly začít hýbat. Jeho pokusy, jaký vliv má na lidský zrak blikající světlo či rychlost, s jakou se obraz mění, odstartovaly historii, na jejímž začátku stál ( možná spíš seděl) pan Purkyně na kolotoči (takhle prováděl některé pokusy), následovaly praxinoskopy, thaumatropy, první promítačky na kliku, stále dokonalejší promítačky, až po zmiňované brýle do virtuálního světa. A tohle všechno jsme si prohlédli, vyzkoušeli, ptali se.
V ruchárně jsme společně zvučili film (trochu to připomínalo zkoušku orchestru), rozhýbali vzpěrače v krátké animaci, seznámili se i s některými alternativními pojetími filmu - slyším zvuk, vidím na plátně kolem sebe různé abstraktní tvary a další už je jen na mé fantazii.
Devadesátiminutová návštěva interaktivního programu muzea NaFilm proběhla i díky zasvěceným průvodkyním velmi rychle. Společné zážitky jsme ještě probrali při zpáteční cestě, kterou někteří z nás - hlavně naši deváťáci - uzavřeli svoji několikaletou práci v tomto projektu. Moc jim za ni i za všechnu energii a nápady děkujeme, stejně jako všem letošním účastníkům. Ačkoli nám technika pomáhá hodně, na začátku vždy musí být někdo s dobrým nápadem, osobitým přístupem a nezbytnou trpělivostí.
Velké poděkování a uznání patří i mým kolegům Alici a Martinovi za jejich nadšení a energii, kterou do projektu vkládají, vedení školy a všem kolegům za podporu a trpělivost, jakou nám prokazují.
Se začátkem příštího školního roku budeme vyhlížet a očekávat nové posily do našeho týmu.