Slavili jsme 35. výročí sametové revoluce

Jednou se ptala vnučka své babičky, co znamená slovo svoboda. Ta jí začala vyprávět krásný příběh o holubičce, kterou měli doma v kleci. Ptáček v kleci nemůže roztáhnout křidélka a proletět se, nemá svobodu. Babička vzala klec i s ptáčkem k oknu, klec otevřela a řekla: ,,Pokud chceš znát tajemství slova svoboda, tak nenechávej zavřené dveře na zámek, ale naopak, neboj se je otevřít...”

Kdo v pátek 15. 11. procházel kolem Jedničky, mohl zaslechnou skandování hesel, zpěv, smích i potlesk. Probíhaly zde totiž Studentské slavnosti v režii žáků 9. ročníků. Ti si pro své mladší spolužáky (a nejen pro ně) připravili bohatý program k příležitosti oslav 35. výročí sametové revoluce. Přihlásili jsme se totiž do projektu Samet na školách. Ten si klade za cíl aktivně zapojit studenty do dění a naučit je samostatnému a kritickému myšlení při organizaci vlastních sametových festivalů. Zda se nám to povedlo, můžete posoudit sami z následujících řádků i fotek na školním facebooku a webu.

Již od 6 hodin se na 1. ZŠ svítilo. To nebývá tak obvyklá situace. Jenže dnes nás čekal výjimečný den. Škola už byla z předchozího dne nazdobená, všude vylepené plakáty s hesly, dobové fotografie, balónky, girlandy, výzdoba v barvách trikolory. To byla práce žáků devátých tříd, kteří se ve čtvrtek odpoledne sešli, aby udělali vše, co si naplánovali. Tak se lepilo, nafukovalo, vázalo, špendlilo, stříhalo… No zkrátka vše, co bylo potřeba. Jenže v pátek nastal den „D“ a tak se pro změnu mazalo, zdobilo a ochutnávalo. Řeč je o přípravě „retro bufetu“ se stylovou výzdobou, který musel být  perfektní než začnou kolem 7:30 přicházet první hosté. O ně se skvěle postaraly naše milé a šikovné paní asistentky Hanka Štěpková a Markéta Vecková. V nabídce byly různé sladké i slané retro pochutiny a nápoje. Uvařit kávu nebo čaj zvládla i děvčata z historického kroužku.

Úderem 8. hodiny ranní se skupina studentů vydala k památníku sametové revoluce. Zde na ně čekal pan ředitel Karel Folber, který pod památník položil květinu a pronesl proslov, jehož slova věnoval právě našim žákům a pedagogům, kteří se s nimi na projektu podíleli. Zdůraznil také důležitost svobody a demokracie. Naši studenti ho následovali, položili karafiáty a za hlasitého skandování hesla „Máme holé ruce“ se přesunuli do 1. patra školy. Zde nastalo ticho, protože všichni čekali na projev zástupkyně studentů Terezky Kindlové. Ten zazněl ve všech třídách, neboť zde jsme si dovolili „jít s dobou“ a projev jsme vysílali online. To byla první dojemná a velice silná chvilka. Ta druhá přišla s legendární písní Marty Kubišové „Modlitba pro Martu“, kterou žáci 9. tříd několik týdnů nacvičovali v hodinách hudební výchovy. Celou školu tak prostoupily tóny a slova, jako tenkrát Václavské náměstí.

Následně se skupiny žáků rozešly do předem určených tříd, kde už na ně čekali jejich mladší spolužáci. Těm bylo formou zajímavých prezentací představeno téma celého dne. Vysvětlili jim, co to vlastně byla sametová revoluce, proč se jí tak říkalo nebo z jakého důvodu k ní vůbec došlo. Následovala část praktická - děti dostaly úkoly, které si pro ně deváťáci připravili. A tak spojovaly hesla sametové revoluce, skládaly skládačky nebo puzzle. Všechny mladší děti se úkolů zhostily velmi dobře a patří jim velká pochvala. Jedna ze skupin se dokonce rozhodla, že žáky v 6. třídě naučí píseň „Časy se mění“.

V 8:45 začalo zvonit. Ale dnes to nebyl jen typický školní zvonek. Školou se rozezněl cinkot klíčů. Ten byl totiž jedním ze symbolů sametové revoluce. Lidé svazky vytahovali na demonstracích po celé republice a dávali tak najevo, že komunistickému režimu odzvonilo. 

Kolem 9. hodiny utichl zpěv, cinkot i hlahol. Mladší ročníky se dál věnovaly výuce a naši deváťáci zase svému programu. Každou skupinu čekal padesátiminutový film vzdělávacího programu Jeden svět na školách – Z dopisů psaných přes železnou oponu a Příběh Ivany M. Po jejich shlédnutí následovala beseda s pamětníky. Jsme moc rádi, že naše pozvání přijala naše bývalá kolegyně Milena Fridrichová,  ředitelka Státního okresního archivu Renata Mayerová a vášnivý sběratel vojenských artefaktů a potomek italských legionářů Josef Svoboda. Spolupracují s námi na většině projektů a dětem mají vždy co říct. Studenti a studentky tak měli možnost dozvědět se další informace a zajímavosti právě prostřednictvím poutavých vyprávění našich milých pamětníků. Kdo jiný, než právě oni, by jim, kromě jiného, mohl přiblížit život na naší škole v té době?

Po tomto náročném programu následovala přestávka, společné focení a diskotéka. A to byste nevěřili, kolik dnešních dětí zná české i zahraniční hity 80. a 90. let! Těch tanečních kreací, tolik zpěvu a smíchu! No a abychom se o tu naši radost i na závěr podělili s ostatními spolužáky, vydali jsme se ještě jednou do tříd, tentokrát s reproduktorem, a roztleskali tak celou školu.

Slovy dětí – byla to bomba a bylo to boží!

Když jsme před několika týdny začali akci plánovat, vůbec by nás nenapadlo, že ze skromného nápadu nakonec vzejde taková velkolepá akce. Nejdůležitější jste však byli vy – žáci, studenti, děti. Vzali jste přípravu na tuto akci opravdu vážně. Celé týdny jste plánovali, vymýšleli, tvořili, učili se a diskutovali. Ve svém volném čase jste přišli vyzdobit školu a poctivě jste nacvičovali prezentace i zpěv.  Ukázali jste se jako pracovití, zodpovědní a ochotní lidé. A my doufáme, že páteční zážitek pro vás bude jedním z těch nezapomenutelných a že význam slova „svoboda“ a osudy lidí, kteří za ni pro nás bojovali, nikomu nebudou lhostejné.

Děkujeme vedení školy za možnost uspořádat tuto akci. Děkujeme všem milým hostům, kteří nás poctili svou návštěvou. Velký dík patří i všem zaměstnancům školy, kteří se s námi jakýmkoliv způsobem na projektu podíleli. Děkujeme také paní asistence Markétě Veckové, která pro tuto příležitost vyrobila 101 karafiátů z krepového papíru.

… Babička s vnučkou společně otevřely dveře klece a holubička vyskočila na parapet, podívala se na ně, roztáhla křídla a odletěla. Letěla po větru, pohrávala si s neviditelnými vánky a jak tak brouzdala skrze nový svět, najednou byla pryč. Zpočátku vnučka nechápala, ale babička ji s vědoucím úsměvem vyzvala k trpělivosti. O nějakou chvíli později dívka uslyšela ťukání na okno a k jejímu úžasu tam seděla holubička. Vrátila se. Babička celou situaci okomentovala slovy: „Tak tohle znamená svoboda.”

(Za možnost zveřejnění úryvků z proslovu děkuji panu učiteli Divišovskému. – pozn. aut.)