Provoz školy 27. 11. 2023

Komentář ředitele školy 

Osobně, podobně jako řada mých kolegů, do značné míry souhlasím s odborářskou argumentací. Jde o celkové škrty v rozpočtu kapitoly a některé nekoncepční zásahy do fungování školství, které si jich už v minulosti užilo dost. Jde o to, že se v médiích zviditelňuje domnělý úspěch v podobě zvýšení platů učitelů oproti roku 2022, který hraje roli kouřové clony. Ministr prohlásí, že učitelé by si měli od ledna polepšit o dva a půl tisíce korun. Už ale neřekne, že ostatním pedagogům platy nestoupnou vůbec a nepedagogům mohou dokonce klesnout. A že ani zmíněný učitel nemá garanci zvýšeného platu, neboť k úpravě stupnice platových tarifů nedochází a prozíravý ředitel musí část učitelského koláče naporcovat ostatním. Ministerstvo financí klidně navrhne zrušení tisíců míst provozních zaměstnanců a další pokles jejich platů. Jako by ani netušili, kolik práce zastanou školníci, kuchařky nebo uklízečky a jak je podhodnocena. 

Na školách, a tím pádem i na dětech, se podniká v zájmu vyšší efektivity a ekonomické udržitelnosti jakýsi podivný experiment. Je krajně zarážející, když se člověk dozví, že dělení výuky na menší skupiny vlastně nepřináší žádný pozitivní efekt. Že asistentů pedagoga je ve školách moc a jejich počet je třeba snížit, protože jich je moc. Vlastně jejich počet cestou parametrizace optimalizovat, což je to samé. Že inkluze se úplně nepovedla a někteří ředitelé bijí na poplach, že jí je příliš. Neboť jiní by jí rádi viděli mnohem víc.  

Smutně pozoruji, jak se šikovně zachází s matematikou a statistickými údaji. Operuje se s procenty, grafy a předkládají se tvrdá data, která mají dokázat, že české školy žijí v luxusu, který si nemůžeme dovolit. Domnívám se ovšem, že matematika v některých momentech popisuje jen to, co se jí hodí a o skutečném světě říká velmi málo.  

Mám čerstvou zkušenost z konference Školství 2024. Pan ministr vystupoval velice přesvědčivě v duchu, že jedna a jedna jsou dvě a kdo to nevidí, je bláhový. Ale já dodávám, že někdy je to jedna, někdy dvě a jindy dvě a kousek. Prostě podle situace.  

Ve školách prý panuje skleníkové prostředí, ve kterém připadá na jednoho učitele jedenáct žáků, což je oproti vyspělým západním zemím výrazně méně. Vysvětlujte to rodičům, kteří mají od svých dětí opačné zprávy. Nebo třeba učitelům naší školy, zvyklým na zhusta zaplněné třídy. To konstatování je totiž zcela jistě vytržené z kontextu. A vzhledem k tomu, že tato data přebírají také novináři, může se snadno k laickým čtenářům dostat informace, že standardem českého školství je odpočinutý učitel stojící před poloprázdnou třídou. Přitom opak je pravdou.

Až člověka napadá, že je to jako v památné scénce s Felixem Holzmannem, kterému Viktor Maurer vysvětluje princip statistiky: “Já že jsem sněd půl kuřete? “ 

“Samozřejmě, podle statistiky. Poněvadž já jsem před půl hodinou sněd celý.” 

 

Autor: Karel Folber