Kytarové soustředění 2021

Kytatarová skupina Jedničky z jedničky

má za sebou opět krásné kytarové soustředění na Malé Skále. Deset rodičů a třináct hráčů si letos užilo jak hraní, tak krásné výlety. 

V pátek 11. června 2021 jsme se sešli na parkovišti na Pražské. Naložili auta nástroji, jídlem a dalším vybavením. Předali různá potvrzení a prohlášení, zamávali rodičům, kteří s námi nejeli a hurá na cestu. Dorazili jsme podle plánu ve 20 hodin.

Ubytování, večeře a už se hrálo. Venku, pod pergolou. Ztichlým večerním údolím se nesly tóny našich písní Mávej, To bylo v Dakotě, Okoř a podobně.

V sobotu, hned po budíčku, hygieně a snídani, bylo  další společné hraní. To se k nám přidali i rodiče. Po hodině a půl už bolely prstíky a tak jsme si dali svačinu a jeli na výlet.

Sobota patří tradičně návštěvě korálkárny Bijoux Non Stop. Ta je mezi maminkami naprosto nejoblíbenější. Po chvíli nákupu jsme je tam zanechali a jeli na obhlídnutí 110 let staré hráze přehrady Mšeno. Je mohutná a zajímavá. Škoda, že se z důvodu hygienických opatření nekonají exkurze dovnitř hráze. To by bylo teprve zajímavé! 

Maminky dorazily za chíli, jen co jsme prošli parkem pod hrází a na kousek si i vylezli. Počasí nám přálo a tak se většina dětí vykoupala. Hned naproti byl tou dobou lunapark a ten jsme nemohli vynechat. Po turbotočení, jízdě na horské dráze, strašidelném hradu, honem na oběd. Řízek s kaší chutnal všem.

Pak už přijel pan kameraman a následovaly dvě hodiny hraní a točaní v exteriéru. Zprava, zleva, zdálky, zblízka...uf.

Zase jsme si zasloužili výlet. Tentoikrát na rozhlednu na hřeben Proseč. Je předělem mezi Lužickými a Jizerskými horami. Páťáci zrovna probírali Liberecký kraj a tak měli učení přímo v realitě místa.

Po krásných výhledech, lezení po kamenech a schovávání se za stomy, občerstvení, jsme jeli zpět na Skálu. Večeře a oddych. Ale jen chvilku. Čekal nás výšlap na Suché skály. Zlákaly nás vysokohorské žebříky a odměnou byly nádherné pohledy na zapadající sluníčko. Tak honem zpět na ubytovnu. Slíbili jsme maminkám ještě procházku podél Jizery.

Kempy plné vodáků, podvečerní klid malého městečka, Jizera, krásné louky, slunce za obzorem, ovečky na stráních a my spokojení jdeme spát.

Něděle je ve znamení dřívějšího budíčku- jako do školy. Abychom stihli pořádné hraní. Secvičení novějších písniček, pomlky, rytmus a všecko, co doma moc netrénujeme. Sbalit, uklidit, naložit a ven. Jenže ouha- hrozná zima. Po ránu 7° C, dopoledne 13° C a čerstvý vítr. Tak všecko, co máme na sebe. Zamávali jsme Skále a jeli do Maršovic do jediné státem chráněné drikety pana Štryncla.

Jde o unikátní mačkárnu skla, kde jsme mohli vidět práci starých sklářů a nádherným výkladem pana majitele. Roztopená pec pěkně sálala, skleněné tyče měkly při teplotě 750- 1100 stupňů.

Mohli jsme si tu vyzkoušet práci s kahanem, opravdové ruční navíjení skleněných perel. Dozvěděli jsme se spostu zajímavostí a užili hodně legrace. Pan majitel pro nás vymyslel cestu za pokladem mezi keři za zahradou. Dostali jsme sáčky a kdo si co našel za korálky, to bylo jeho. No, to bylo spokojenosti. Sáčky byly plné.

Pak už odjezd na Obří sud na vrchu Javor u Liberce. Svíčková se čtyřmi až šesti knedlíky, točená limča, to bylo něco.To se musí vychodit.

Další cesta vedla na rozhlednu Rašovka. Sice není daleko, ale cesta vede do strmého údolí a zase pěkně z ostra nahoru.

Dospělí si dali kávičku, děti limonádku. Pohrálo se, popovídalo, podívalo do okolí na kopečky a krásnou krajinu a šup zpátky. Malá zastávka v Hodkovicích na náměstí a pak už jen v Mělníku na čerpací stanici. Rozloučení, popřání další šťastné cesty a hurá domů. 

Všichni dojeli šťastně a spokojeně. Děti byly rozvezeny přímo k domovům a předány rodičům.

Moc děkuji Královskému městu Rakovník za finanční podporu, která nám každoročně pomáhá při realizaci našeho soustředění.

Děkuji všem rodičům, kteří jeli s námi a pomohli mi se zajištěním dopravy a péče o děti. I těm, kteří nejeli , ale vybavili děti naprosto perfektně. Děkuji i dětem, které byly disciplinované, poslušné a samostatné. 

Mohli jsme se soustředit opravdu na hraní, nácvik hudební části, stmelení kolektivu jak dětí, tak i rodičů. V pocovidové době to bylo všem potřebné. Bylo to zase moc fajn.