Jak se krotí krokodýli

Jak se krotí krokodýli

Hemžení, pobíhání, starosti, úsměvy, pár slziček starostlivých maminek, poslední vroucné objetí, kontrola zavazadel, lyžiček a dojemné loučení malých capartů, kteří sotva začali plnit povinnou školní docházku se naloďují do našeho čtyřkolého modrého korábu. Ještě pár organizačních pokynů a maličkatí lyžníci zaplouvají do sedaček, ve kterých ani nejsou vidět. Mávání a můžeme vyrazit směr naše velehory našeho pána Krakonoše.

Asi takto vypadal odjezd v očích třech mužů bez závazků, zajišťovaných zkušenou a výbornou vychovatelkou Romčou Hubkovou. Před námi se rýsovalo veliké a krásné lyžařské dobrodružství. Nápad jednoho z nás a odvaha vedení dala uskutečnit zimní lyžařský kurz pro naše nejmenší z 1. základní školy. Přenést své první samostatné lyžařské krůčky na zasněžené svahy Krkonoš s námi odjelo 30 dobrodruhů. Pro mnohé to byly první samostatně strávené noci a dny bez dohledu těch, kteří je nejvíce milují.

Už první chvíle nás naplnily humorem a dobrou náladou, když děti při přejezdu Barrandovského mostu usuzovaly, že jsou v New Yorku podle mrakodrapů rýsujících se na druhé straně řeky.

Kurz byl laděn trochu jako dobrodružná hra a trochu jako lyžařský výcvik, tak, aby cvrčci byli stále zaměstnáni a zabaveni a mraveniště, ve které se proměnilo naše zimní ležení, mělo jasný program a cíl. Lyžování se rychle stalo zlatým hřebem denního programu. Výcvik byl určen jak pro začátečníky, tak pro pokročilé. Nejmenší zkoušeli svoje lyžařské vybavení, sjíždění mírných kopců „ploužkem“, jízdu šikmo svahem doplněnou zimními radovánkami ve sněhu, koulovačkami, hrami, které přinášely radost a smích. Větší lyžníci pilovali svůj styl a vyjíždění smýkaných a carvingových oblouků. Jejich učenlivost a nadšení nás zkušené instruktory velice mile překvapila. Nezbylo než konstatovat, „že čím dříve začneš, tím lépe“. Večerní slzičky stezku brzy vyschly a vystřídala je bojovná nálada v různých soutěžích zaměřených jak na vědomosti, tak na fyzické dovednosti našich prcků. Na spaní pak stačila přečíst pohádka od jednoho z „náhradních taťků“ a spalo se jako doma. Musím přiznat, že občas byla potřeba zapojit naši ženskou složku Romanku, která to opravdu s maličkejma umí. Počasí nám vyšlo a většinu týdne svítilo slunce. Vrcholem našeho dobrodružství byl slalomový závod a emotivní závěr kurzu pátečního večera. Radost malých dětí je to nejkrásnější na světě!

A tak trochu dojatí z upřímosti a čistoty jsme ukončovali toto naše první dobrodružství. Musím všechny účastníky pochválit za všechny organizátory a vyseknout jim velikou poklonu za samostatnost a týmovou spolupráci.Moc se těšíme na naše další shledání…