Vybojovali jsme s úsměvem druhé místo na turnaji "4 z jednoho města"

Vybojovali jsme s úsměvem druhé místo na turnaji "4 z jednoho města"

„Nedoprovodila bys děti na soutěž? Jmenuje se to čtyři z jednoho města, taková zábavná soutěž,“ zeptala se mě zástupkyně ředitele, Milena Mouchová, někdy na začátku března. „Jasně,“ odpověděla jsem bez váhání.

Postupně jsem začala zjišťovat informace od kolegy Roberta Chytrého, který se soutěže pořádané Domem dětí a mládeže v Rakovníku zúčastnil před pěti lety a zjistila jsem, že nebudu děti jen doprovázet, ale soutěžit s nimi. Polil mě studený pot, protože na mě dopadla velká zodpovědnost. Do té doby jsem myslela, že nejtěžší bude vybrat osm zástupců. Rozhodla jsem, že z každé třídy druhého stupně se zúčastní jeden soutěžící a třídní učitelé po dohodě s třídami vybrali jednotlivé zástupce.

Dny utíkaly a 3. květen se blížil. Moje nervozita stoupala. Nikdy jsem nebyla fyzicky zdatná, takže jsem se opravdu bála, že našim žákům něco zkazím. Ráno naštěstí nebylo moc času na to myslet, protože zástupce 6. A nepřišel do školy, musel se najít okamžitě náhradník. Do třídy 6. A jsem běžela s lehkým strachem: „Musíme odejít do pěti minut, co když se nedohodnou? Jak to vyřeším?“ Obavy se však hned rozplynuly. Na otázku „Kdo půjde místo Jirky se mnou?“ se okamžitě sborově ozvalo: „Linda!“ Byla jsem mile překvapena, jak rychle třída vybrala zástupce, a tato volba se později ukázala jako opravdu vydařená, protože právě Linda zachránila tým v několika situacích, nejen svými vědomostmi, ale i klidem a radostí z každého bodu, která byla nakažlivá.

Vyrazili jsme směrem ke sportovní hale a ve mně byla malá dušička, že něco pokazím. Postupně však nervozita začala opadávat, protože v celém týmu panovala pohoda. Před začátkem jsme vtipkovali, smáli se a tím se navzájem skvěle uklidňovali. Nebudu však lhát. Když vyhlásili nástup naší školy, opět jsem trochu znervózněla. Ale pak jsem se podívala na publikum, viděla ten zástup modrých triček, který tleská, má transparenty a ukazuje, že nám drží palce, a věděla jsem, že je opravdu jedno, jestli budeme první, nebo poslední, protože máme tu nejlepší podporu. Řekli jsme si, že si soutěž užijeme a dáme do toho všechno, co umíme a zvládneme. A s takovou podporou za zády to šlo samo a moc za ni děkujeme. Speciální poděkování pak patří těm, co se rozhodli pomáhat s otázkami i soutěžícím, kteří v hledišti oporu ze své školy bohužel neměli.

Bojovali jsme, co nám síly i mozkové závity stačily a před poslední disciplínou nám k vítězství chyběly tři body na vedoucí 2. základní školu. Té se však vedlo v podávání kuželky lépe a tak jsme skončili na krásném druhém místě o pouhý bod. To nám ale absolutně nesmazalo úsměv ze rtů, celý den jsme si moc užili a děkujeme nejen DDM Rakovník, ale i ISŠ Rakovník za vynikající dort a ještě jednou publiku, které nás hnalo dopředu.

Mé osobní poděkování patří ještě Janu Pisárovi, Lindě Starové, Anetě Plačkové, Nikol Jankovičové, Kristýně Holečkové, Tereze Horníkové, Markétě Švecové a Natálii Jankovcové za bojovnost, týmovost, fair play, vzájemnou podporu, motivaci, klidnou hlavu a hlavně důvěru, kterou ve mně věnovali při každé disciplíně.

Více fotek najdete v galerii