Vodáci, ahoj!

Vodáci, ahoj!

Stav vody příznivý plavbě, počasí slunečné, posádky natěšené na nevšední zážitek. Rok se s rokem sešel, a tak jsme se opět na Berounce pozdravili starým známým vodáckým pozdravem „Ahoj!“. I letošní jednodenní vodácký kurz nabídl žákům druhého stupně nevšední zážitek, kdy propisky vyměnili za pádla, přezůvky za boty do vody a dřevěné židle nahradil gumový posez raftu.

Jelikož posádky doplnili noví účastníci, bylo nutno na začátku vysvětlit základní pokyny k řízení raftů, čehož se chopil zkušený lodník pan učitel Chytrý. Teorie na souši, praxe na vodě. Po malém zácviku posádek jsme se mohli vydat na cestu. Vodácké tábořiště ve Skryjích jsme opustili za slunečného počasí směr Roztoky.

Po počáteční rozkomíhané jízdě styl břeh-břeh si posádky jednotlivých plavidel techniku osahaly, a tak jsme si plavbu po nudném oleji krátili hrami na honěnou, respektive na plavanou, a vodními bitvami. Několik mohutných šplouchnutí rázem vysvětlilo „mužům přes palubu“, proč jsou v raftu ty pásky na nohy… Sluníčko svítilo, voda byla příjemná, zastavili jsme si i na koupačku pod Týřovicemi.

Jelikož se blížil čas oběda, vypluli jsme k oblíbené zastávce vodáků do hostince U Rozvědčíka. Vidina smaženého sýra s hranolkami popoháněla některé posádky přímo kosmickou rychlostí. Za mohutného skandování „smažák, smažák“ pádlovaly jako o život ze strachu, že jim ostatní lodníci všechny zásoby jídla sní. Naštěstí na nás byli v legendární restauraci připraveni, a tak se smaženého oběda dočkali všichni. S nabranými silami jsme tak lehce zvládli přenést jezy v Nezabudicích a Roztokách a doplout až do přístaviště pod křivoklátskou školu. Jako vzpomínku na naší školu jsme řece nechali několik utopených slunečních brýlí.