Genetická metoda čtení

Ve školním roce 2012/2013 jsme zahájili výuku počátečního čtení prvňáčků metodou analyticko - syntetickou a ve druhé třídě metodou genetickou.

METODY VÝUKY ČTENÍ

Ve školním roce 2012/2013 jsme zahájili výuku počátečního čtení prvňáčků metodou analyticko - syntetickou a ve druhé třídě metodou genetickou (o zkušenostech s touto metodou z pohledu pedagoga - rodiče zde). Jsme si vědomi, že každá metoda bude vyhovovat jinému typu žáků. Jako demokratická škola však chceme dát rodičům možnost rozhodnout se pro vhodnou metodu. Obě metody však mají jeden cíl: dovést děti ke schopnosti čtení s porozuměním, zájmu o knihy a v důsledku k zájmu o celoživotní vzdělávání.
Problematikou čtení se lidé zabývají věky; byly objeveny nejrůznější metody, přičemž některé byly účinné, jiné méně. Jedno však zůstává - čtení jako hlavní nástroj člověka v cestě za vzděláním. Mohlo by se zdát, že v době, kdy nás elektronika obklopuje stále více, ztrácí čtení na významu. Opak je pravdou - je stále důležitější. Moderní člověk musí umět číst rychle a dobře, což znamená především plně rozumět čtenému textu.

Genetická metoda

Základ metody položil Josef Kožíšek v roce 1913 v čítance Poupata. Děti se touto metodou učily číst do roku 1951. V roce 1995 se jí začala zabývat PhDr. Jarmila Vágnerová, Csc., která vydala soubor učebnic a pracovních sešitů.
Děti hned od počátku tvoří věty pomocí obrázků a symbolů, vychází se i z toho, že děti znají některá velká písmena už z mateřské školky. První písmena se vyvozují na jménech dětí ve třídě.
Čtení je založeno na sluchové syntéze a analýze slov, dítě hned čte celé slovo. Čtené slovo hláskuje (p-e-s) a pak přečte celé slovo najednou (pes). Začíná se jednoduchými slovy, postupně se slova stávají složitější. K výuce se používají hry na rozvoj sluchu, písmenka, obrázky, obrázkové čtení, říkadla..
Přečtené slovo má pro dítě význam (spojí si ho s konkrétní věcí), ne nesmyslné slabiky. Čtou s porozuměním. Brzy po začátku školy jsou děti schopné číst nápisy na obchodech, cedule se jmény obcí, nadpisy novinových článků…

Slova se nerozkládají na slabiky, dítě neslabikuje, ale hláskuje. Nedochází tolik k zapomínání písmen při psaní.
Metoda vychází z přirozeného zájmu žáků o hůlkové písmo.

Metoda analyticko - syntetická

V roce 1951 byla zavedena povinně pro všechny školy a je u nás tudíž nejrozšířenější a nejznámější.

Vychází se ze skutečnosti, že v češtině písmenu odpovídá hláska, která se píše, tak, jak se vyslovuje. Metoda je kombinací postupu analytického (slova děti rozkládají na slabiky a hlásky) a syntetického (děti slova spojují do slabik a slov).
Žák při čtení slabikuje (no-sí-me). Děti se učí současně se čtením psát a poznávají všechny písemné podoby hlásek.
Výhodou metody je široký výběr textů, učebnic a další literatury.
Tato metoda vhodně procvičuje myšlenkové operace analýzu a syntézu.

Rodiče se budou moci u zápisu rozhodnout pro danou variantu.

Vhodné odkazy

Zkušenosti s genetickou metodou čtení

O zkušenostech s výukou čtení jsme informovali také v prosincových Školních novinách

29.10.2012 Letošní rok již třetí z mých dětí nastoupilo školní docházku na 1. ZŠ v Rakovníku. Ačkoliv se zdá všechno stejné - stejná škola, znovu usměvavá paní učitelka, přesto je to jiné. Můj syn Daniel navštěvuje 1.B, kde Mgr. Eliška Dyršmídová učí číst a psát podle genetické metody. A i když je konec října, mohu porovnat, jaký pokrok učinil. Jako první mě překvapil notýsek na úkoly. Po necelém týdnu školní docházky v něm byla zpráva psaná rukou mého „novopečeného prvňáčka“: MÍT 4 LISTY. Byla jsem zvyklá, že v 1. třídě zadání úkolů vždy pokorně psala paní učitelka a teď to zvládnou děti samy a hned. Vlastně na tom není nic zvláštního. Dětem nedělá problém opisovat velká tiskací písmena, i když jim zprvu nerozumí. V podstatě jen obkreslují obrázek (text). Začala jsem si zvykat, že doma nacházím papírky se vzkazy nebo popsané různými texty. Zaradovala jsem se, protože to, co žáčky nejčastěji odradí v první třídě, je nudné psaní. Ale děti z 1.B to baví. Nezáleží na tom, zda jsou písmenka stejně velká, oni prostě píší. A z toho mají radost.

Také čtení mého syna baví. Po dvou měsících již zná víc jak 25 písmenek a spojuje si je ve slova. Čte již první pohádky a příběhy o dětech. Jak je to možné? Podle genetické metody se žáci učí pouze velká tiskací písmena a proto znají čtyřnásobně více písmenek než ostatní prvňáčci. Proto nás rodiče ani nepřekvapilo, když nám p. učitelka navrhla, že dětem koupíme knížku (psanou pouze velkými písmeny). A zatím co většina prvňáků dostane svou první knížku pod stromeček, naše děti už budou mít svou první knížku přečtenou. (Mgr. Marika Palivcová)