Zkušenosti s genetickou metodou čtení

Letošní rok již třetí z mých dětí nastoupilo školní docházku na 1. ZŠ v Rakovníku. Ačkoliv se zdá všechno stejné - stejná škola, znovu usměvavá paní učitelka, přesto je to jiné. Můj syn Daniel navštěvuje 1.B, kde Mgr. Eliška Dyršmídová učí číst a psát podle genetické metody. A i když je konec října, mohu porovnat, jaký pokrok učinil. Jako první mě překvapil notýsek na úkoly. Po necelém týdnu školní docházky v něm byla zpráva psaná rukou mého „novopečeného prvňáčka“: MÍT 4 LISTY. Byla jsem zvyklá, že v 1. třídě zadání úkolů vždy pokorně psala paní učitelka a teď to zvládnou děti samy a hned. Vlastně na tom není nic zvláštního. Dětem nedělá problém opisovat velká tiskací písmena, i když jim zprvu nerozumí. V podstatě jen obkreslují obrázek (text). Začala jsem si zvykat, že doma nacházím papírky se vzkazy nebo popsané různými texty. Zaradovala jsem se, protože to, co žáčky nejčastěji odradí v první třídě, je nudné psaní. Ale děti z 1.B to baví. Nezáleží na tom, zda jsou písmenka stejně velká, oni prostě píší. A z toho mají radost.

Také čtení mého syna baví. Po dvou měsících již zná víc jak 25 písmenek a spojuje si je ve slova. Čte již první pohádky a příběhy o dětech. Jak je to možné? Podle genetické metody se žáci učí pouze velká tiskací písmena a proto znají čtyřnásobně více písmenek než ostatní prvňáčci. Proto nás rodiče ani nepřekvapilo, když nám p. učitelka navrhla, že dětem koupíme knížku (psanou pouze velkými písmeny). A zatím co většina prvňáků dostane svou první knížku pod stromeček, naše děti už budou mít svou první knížku přečtenou. (Mgr. Marika Palivcová)