"Síla lidskosti" dolehla na celý sál

"Síla lidskosti" dolehla na celý sál

V sobotu 27. ledna si připomínáme Den památky obětí holocaustu. Naše žáky se nejen na toto datum vždy snažíme upozorňovat. Znát dějiny své země považujeme za velmi důležitou součást výuky. K této příležitosti jsme ve středu 24. ledna navštívili s celým druhým stupněm promítání filmu Síla lidskosti připomínající činy sira Nicholase Wintona.

 Aby žáci nešli na film zcela nepřipraveni, věnovali jsme osobnosti pana Wintona hodiny českého jazyka a dějepisu. Žáci tedy věděli, že díky Nicholasi Wintonovi přežilo 669 československých dětí díky jeho transportům do Velké Británie, kde jim zajistil náhradní rodiny. Pustili jsme si i záznam rozhovoru s přeživšími dětmi. Jednou z nich byla také Věra Gissingová, kterou žáci viděli i v promítaném filmu Síla lidskosti.

Samotné promítání filmu mělo velmi zvláštní atmosféru. Těch 60 minut všichni upřeně sledovali dokument a jediný zvuk, který se občas nesl sálem rakovnického kina, bylo otevírání kapesníků a pofrkávání. Vše to umocnil samozřejmě fakt, že jsou sami dětmi a snažili si představit takovou situaci, kdy odjíždí od rodiny na neznámo dlouho dobu. Při slavné scéně ze studia, kde se Winton poprvé setká se „svými“ dětmi, která obletěla celý svět, bylo mezi sledujícími takové ticho, které dokonale podtrhlo celou atmosféru.


„Celkově byl film hodně poučný a dojemný, ale je to hrozná představa. Nedokážu si představit, že bych musela odjet,“ říká Justýna Mašková z 8. A po zhlédnutí filmu.

Po promítání došlo na diskuzi s dramaturgem Zdeňkem Tulisem, kde se žáci chvíli osmělovali, ale pak musela být diskuze zastavena, jinak bychom z kina jen tak neodešli.  Naštěstí se však na mnoho otázek dostalo a díky tomu víme, kolik přeživších se vrátilo zpět do Čech, co pro dramaturga bylo nejvíce emotivním zážitkem, jaký byl Nicholas Winton z jeho osobních vzpomínek a také tragický osud  posledního transportu, který už bohužel odjet do Británie nestihl.

Zdá se být neuvěřitelné, že uběhlo pouhých sedm let od té hrůzy, ode dne, kdy jsme byli osvobozeni od pekla nacistické Evropy. Tamara tvrdí, že se od této tragédie nemůžeme osvobodit nikdy. Naše děti a děti našich dětí s ní musejí být seznámeni. A stejně i ostatní děti světa…

Gerald Green, Holocaust. Praha: X-EGEM, 1994, s. 9.

 

Zdroj fotografie: Autor: Luděk Kovář – ludek@kovar.biz, sculptor Flor Kent – Fotografie je vlastním dílem, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7712213